Těžká doba je jako tmavá brána. Projdeš-li jí, vystoupíš z ní posílen. A všechno, všechno se promění ve světlo.

18. března 2012 v 18:21 | Dennie |  writing

Tschus!
Ich bin Hitler, das kleine Diktator.. Nee, to mi jen spolužák něco zazpíval a já to nemůžu pustit z hlavy. Stejně jako písničku 'Somebody that I used to know', ani nevím kdo jí zpívá, pokud to ani vy nevíte, nehledejte to, nebo se taky nakazíte. Takže - chybí mi to časté psaní. Jeden článek za týden mě neuspokojuje. Proto budu psát častěji, ale jinak, ozvláštním to, nebo se budu pokaždé alespoň snažit. Pokud se mi ten den nic nestane nebo nebudu mít chuť o tom psát, budu psát o něčem jiném!
No, do středy jsem byla doma, jelikož moje super chřipečka mě napadla opět v sobotu večer. Celou tu dobu jsem teda ležela nebo se učila chodit na svých wedgeskách, ještě jsem je neměla, ale až na to přijde, tak abych na tom nevypadala zase až tak trapně. Ve čtvrtek do školy, K. je taky nemocná, takže jsem tam byla sama. Že kolem bylo dalších 14 lidí je jedno, já prostě byla sama. Jenom se sluchátkama - Wiz Khalifa, vrátím se k němu později, teď se to nehodí - a pozorování dění kolem. Musím ale říct, že jsme si byly docela blízko s K., celé ty dva dny. Znovu mi vyskočily ty naše zážitky, ale asi to má tak bejt. Má co chtěla, baví se s těma, se kterýma se vždycky bavit chtěla, ale na starý kamarády by se nemělo zapomínat. Každopádně ona byla ta první, na kterou jsem se podívala po testu ze zemáku, a ona se podívala taky. ,,Věděla jsi to?" ,,Ne, ty?" ,,Taky ne." A v té tělocvičně, když jsme seděly vedle sebe. Dost zvláštní chvíle. Na co asi myslela? Mně se totiž opět vybavily vzpomínky. A v pátek jsme spolu s T. (a K. samozřejmě :) blbly tak, jak jsme to vždycky dělávaly 2-3 roky zpátky. Ony měly hlášky, bavily mě, já sice moc vtipná nebyla, protože mě k tématu ruská polka aneb tataAlex mamaDaša nic nenapadalo, ale já byla šťastná. V tý chvíli mi nic nechybělo. Jenže bylo mi jasný, že tahle chvíle byla poslední na hodně dlouhou dobu, je klidně možné, že žádná taková už nebude...
Jinak jo, ostatní mě zdravěj. Zažila jsem to "sama" horší než tyhle dva dny. Řeknu vám, neni to lehký. V poslední době hodně přemejšlim nad tim, že bejt člověkem je moc těžký. Že bych byla radši nějakým zvířetem. Nebo radši ničím.
No a škola jinak vůbec nic zajímavýho, jedině to, že nám učitelka usla na hodině, to bylo jediný, co si z učení tak nějak pamatuju. Jo a ještě sínus a cosínus, to bych blila, fakt.
A Wiz Khalifa - začala jsem ho poslouchat, i když jeho hudba je o tom, co je mně relativně cizí, ale stejně se mi líbí. Je sice totálně vyhulenej, ale pořád je svůj. Aspoň mě to tak přijde. A přišlo mi to už v létě, kdy jsem poslouchala 'Black and Yellow'. Vlastně jedna z mých letních písniček, na další si nějak moc nevzpomínám, ale byly.




Víkend - u babči mě vždycky čeká jiná variace stolečku u postele. Už tu byl pojízdnej, pak ten stejnej pojízdnej bez koleček, s kytkou, no a teď stolek velkej jako kráva, kterej se tam sice hodí, ale ne k posteli. Jinak to probíhalo stejně jako vždycky - byly jsme se projít, cestou jsme potkaly tamní mládež, poprvé co jsem jich viděla tolik pohromadě, a bábi mě před nima ztrapňovala. Ne přímo, ale já když takhle vidím něco podobného, snažím se být neviditelná, vůbec na ně nekoukat a tak. No a ona už to zná a dělá na mě xichty, popichuje mě a tak, takže mi nezbývá nic jinýho než doufat, že si mě moc nevšímali a že toho moc neviděli. A taky jsem byla mírně otřesena tím, když po mně hodila dvoustovku - doslova, byla jsem na notebooku, zaznamenla nějaký švih vedle mě a najednou byla dvoustovka na klávesnici. A ještě mi vyčetla, že si s ní moc nepovídám. Všechno co jsem jí chtěla říct jsem jí řekla. Už by si mohla za ta léta zvyknout, že já prostě moc nekomunikuju. No comment tenhle víkend.
A že se udělalo hezky jste si asi všimli všichni, nemá cenu to nějak blíž komentovat.
Zítra má K. narozky, jsme domluvené že po odpoledce někam zajdeme, ale tak kdoví jestli si A.M. něco nevymyslí, třeba by mu dala přednost přede mnou. Zase nezbývá nic než doufat.
Tak já přidám nic moc fotku a jdu se najíst; fakt jí moc neřešte, mám tam divný oči, ale oni byly v pátek vůbec takový divný.
Tak se těště na další článek dřív, než to bylo obvyklé!:)
X.

 


Komentáře

1 Lauralex Lauralex | Web | 18. března 2012 v 18:33 | Reagovat

Vždyť jsi krásná, tak co děláš?!
Jsem ráda, že se máš dobře, nebo to tak aspoň působí, i když jsi ve škole sama, já ve škole sedim třeba osm hodin, nikdo se o mě nezajímá a já si čtu nebo píšu do deníku, občas za mnou někdo přijde s tim, kolik mi vyšlo x nebo z čeho píšem. Ale já si tam tak ráda sama sedim s knížkou. Jo, a i když je to k ničemu, co se týká mě, jak jsem četla ten článek, ze kterýho působí optimismus, pomáhá mi to v mojí depce. :))

2 Ronnie Ronnie | Web | 20. března 2012 v 21:14 | Reagovat

bože, ta fotka..jsi krásná!♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama