Můžeš běžet, ale neschováš se.

22. září 2011 v 20:14 | Dennie |  writing

Pěkný večer.
Jak začít? Štve mě foťák. Zase s nim něco je žejo, takže ho zas nemám. Stejně to dopadne tak, že koupíme novej. Protože s timhle to fakt nejde.. On by možná šel, kdyby se hned po zapnutí neukázalo "Ochr přd" a u toho ještě něco, ale to nevim co znamená, žejo. Nevim, nechápu.
Škola? V pondělí to bude teprv děsný. Test z matiky, češtiny & píčovinky okolo? Pomoc.
Dnešek už prostě nezačal dobře. Zdál se mi děsnej sen. První budík sem vůbec neslyšela. Potom se mi vůbec nepodařilo vyžehlit vlasy. Všechno mi padalo z rukou. Všechno mi trvalo hrozně dlouho. Řeknu vám, měla sem už lepší rána. První hodinu jsem pak docela litovala, že jsem nezůstala doma. Ale pak dobrý. Já nevim. Fakt. Vygumovaná.
Všeho je teď na mě prostě moc. A moc toho ještě bude. Já prostě nevim. Nevim nic, nic neočekávám, vybodla jsem se na svoje sny a představy a snažím se na vše dívat spíš realisticky. Je to šílený. Tohle nejsem já. Já jsem někdo úplně jiný. Ale co mám dělat? Každý, kdo mě nějakou dobu neviděl, říká, že jsem smutná. Ale já nemám moc důvodů, proč se veselit. A předstírat štěstí mi moc nejde. To už budu radši upřímě smutná, než nešťastně šťastná. Proto si začínám vážit těch pár šťastných chvil, který mi ještě zbyly. I když jsou to úplné kraviny, dodává mi to štěstí a radost. Prostě a jednoduše - můj život je teď pěkně na .... Doufám zas v dobré, naděje je vždycky, ale stejně tady asi pomůže jenom čas..
Víte, dřív, když mě něco štvalo, jsem se prostě uklidnila a věděla, že je všechno dobrý. A ono fakt dobrý všechno bylo. Měla jsem hezký vyhlídky. Dneska už bohužel nic takovýho nejde. Dneska, když se chci uklidnit, tak jsem v takovym přítomno-nepřítomnym stavu, žádný hezký vyhlídky nemám, nemám se na co těšit. Tehdy jsem věděla, že je všechno v pořádku. Dneska si přeju, abych se probudila v období podzim-zima minulýho roku, vstala z postele a žila dál svůj život (šťastnej), na kterej sem byla zvyklá až do roku 2010 a tejden k tomu.
Víkend? Hlavně učení. A pojedu pro ty džíny. A pro nějaký věci do drogerky. A potom už jenom šetření a šetření, protože nastane období bídy - předvánoční doba. Já se na ně strašně těším, těším se na zimu, i na podzim, prostě na všecko, co s tím přichází, takže i vlastně na tohle.
Tenhle článek je kravina. Neřešte. Ale pomohlo mi to. Možná se zítra ozvu v lepší náladě. Budu tu sama, klídek, ale stejně mi to bude vadit. Jak říkám - dneska mi hrabe. Radši si poslechněte písničku, protože Owl City - o tom, jaký je to srdeční, už mluvit nebudu.. Už je toho na mě moc. Fakt, neřešte. Ahoj.

 


Komentáře

1 Adriana Adriana | Web | 22. září 2011 v 21:29 | Reagovat

To já mám foťák na drť :/ shodila jsem ho omylem na kameny :/

2 D. D. | Web | 23. září 2011 v 16:44 | Reagovat

snad se ti nálada za chvíli zlepší, já bych momentálnáí stav popsala asi takhle: jsem šťastná a přitom je mi hrozně, všechno na mě padá..je to divný, raduju se z toho z čeho můžu z toho co je teď dobré mě těší i když vím, že za chvíli to bude jinak..já vím nedává to smysl, ale prostě je to tak ;)
bude líp, snažím se tomu věřit ;)

3 Christin Zombie Christin Zombie | Web | 23. září 2011 v 18:34 | Reagovat

Já foťák už nemám,cvknul a docvakal na vždy R.I.P :D..
Já taky šetřim,ale zrovna se mi to nepovedlo,ukradli mi celou peněžeknu s kreditkou i s ostatníma penězma..:D
U mě ve škole to vidím taky tk trošku bledě :/..
Máme v pondělí taky testy,blbý :/Hlavně ty testy jsou o ničem.. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama