Kam ten svět spěje?

7. dubna 2011 v 20:43 | Dennie |  writing

Toto téma mě napadlo, když jsem dneska byla zděšená, co všechno se děje na facebooku, ale v realitě? Ani ťuk. Samozřejmě, dá se posuzovat ze spousta úhlů, že je svět špatný. A také o tom, jestli je špatný, nebo ne, se dá debatovat hodiny a hodiny. Nevím, jak nazvat to, co budu v tomto článku probírat, ale dá se tomu říkat "lidská komunikace a jak to bylo dřív, bez facebooku a všech těch vymožeností".
"Je tvá láska upřímná?" ptá se dívka na profilu chlapce, přesněji na jeho facebookovské zdi, a chlapec jí odpovídá, že ano. Když se to tak vezme, co mi je do toho, ale kvůli tomu to nepíšu. Zaráží mě spíš to, proč zrovna na zdi? Proč ne někde venku, při tak pěkném počasí, a navíc by se rozhovor týkal jen jich, a ne všech, kteří navštíví profil nejmenovaného chlapce. Je tu také skutečnost, že ona se prostě stydí se ho zeptat. Myslím, že by to šlo, ale určitě by se ho nezeptala úplně doslova.. Nevím, jaká holka by se zeptala přímo takhle, to mi přijde docela takové.. až vtipné. A když už ne teda konverzace z očí do očí, co teda alespoň chat?
Jako další příklad poslouží můj nejmenovaný spolužák. To bude možná blbý příklad, ale vy to pochopíte: Ve škole ani nepozdraví, ale na chatu, to to jde samo. Posílá i srdíčka a pusinky, ale ve škole má problémy se na vás vůbec podívat. Můžu říct, že z našich deseti setkání mě pozdravil tak dvakrát, a to jsem ještě musela pozdravit první. S kamarádkou už říkáme, že si dělá kamarády přes facebook. Víte, on s ní chtěl chodit nebo kdoví co, ani na ten chat to nenapsal. Píšu to proto, že jí napsal něco ve smyslu "the end toho, co ani nezačalo". Ano, konec kamarádství přes facebook. K ničemu jinému přece s tímhle přístupem ani nemůže dojít. Ale jsme zase u toho stydění, a to je zase něco jiného.
Co by bylo, kdyby nebyl facebook? Teď to nemyslím z pohledu závislosti, ale té komunikace. Myslím, že všichni by se ptali "půjdeš ven?" místo "budeš na fejsu?". Nebyl by žádný chat, který nemá žádné kouzlo, jako třeba dopisy. Na ty se alespoň po nějaké době můžete podívat a vzpomínat. Navíc, když teď řeknete, že jste poslali dopis, všichni se na vás podívají, jako kdybyste se praštili do hlavy. Prostě, kdyby nebyly všechny ty sociální sítě, všechno by bylo jako dřív. Jsem ráda, že jsem to alespoň nějakou chvíli zažila, ale někteří už možná ani nepamatují.
Tímhle článkem nechci říct, že jsem si v životě s nikým nepsala na chatu, nebo něco podobného. Jen si myslím, že je škoda, že ty doby, kdy jsme běhali do únavy venku a nikoho nezajímaly žádné nové statusy, jsou pryč.
Kam ten svět spěje? Bude za pár let ještě vůbec normální chodit jen tak normálně ven? Nebo budou všichni 24 hodin non-stop čekat na počítači, aby se pak dozvěděli, že Lojzík a Janička se mají sice ve vztahu, ale je to "fake" ? Lidi, proberte se..
 


Komentáře

1 xoxo-lenik xoxo-lenik | Web | 7. dubna 2011 v 20:48 | Reagovat

zajímavé =)..tuhle otázku si taky občas pokládám

2 Nessie Nessie | Web | 8. dubna 2011 v 14:14 | Reagovat

Ano, tohle známe.
Ve skutečnosti tě ani nepozdraví, ale na facebooku ti vypisuje, jak jsi skvělá kámoška (myslím tím teď kamarádky..)..
Co se týče lásky, to je ubohost. Nedovedu si představit napsat svému ♥.. na FB: je tvá láska skutečná? bože tohle je demence :D. lidé by se měli probrat a začít žít realitu!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama