Zkouším to jinde..:)

4. dubna 2012 v 13:11 | Dennie
Ahoj,
píšu, ale tak trochu jinou věc.
Ode dneška zkouším štěstí na blogspotu. Chtěla jsem něco nového a popravdě už dost dlouho. Tady ale nic neukončuju, možná se vrátím, když mi to nebude na blogspotu vyhovovat.
Neříkám, že je ten můj blog na blogspotu dokonalý, ale spoustu věcí vychytám.
Takže pokud máte dál zájem číst moje články, můžete na:
Saint in her eyes a nebo tumblr, ale tam jen obrázky :)

Tak se s vámi loučí
Dennie

EDIT 9.4. 21:58 - nechce mě to na blogger přihlásit z nepochopitelných důvodů, možná jsem byla dlouho přihlášená, každopádně mi mají poslat jakousi smsku s kódem, a furt nic.. Saint in her eyes jakoby neexistoval, takže doufám, že až se uráčí mi to poslat, bude to fungovat.. -.-
 

Nezáleží na tom, co uděláte jednou za čas. Záleží na tom, co děláte den za dnem.

28. března 2012 v 13:29 | Dennie

Ahojte!
Jo, píšu zase po tejdnu, ale ani nevíte, jak ráda bych psala častěji, pokud bych teda zrovna neměla antibiotika nebo mi nepíchali ucho. Jo, přesně tohle je teď můj život:D Školy jsem si zase moc neužila, je mi to samozřejmě líto, hrozně..... Haha. Spíš je mi líto to, že jsem na tenhle týden měla naplánovaný nějaký věci, a ty se budou muset odsunout.. No co se dá dělat. Snad to všechno budu stíhat až budu ok.
Napsala bych něco o víkendu - Matějská :) Byla jsem tam po jaký době, plus mínus 10 let..?:D Vím že je to možná neuvěřitelné, ale co se dá dělat :D Radši jsem moc nejedla, protože jsem tušila, na co všechno nevlezu. Nejlepší byl sice ten vysokej kolotoč, já mám hrozně ráda kolotoče. S tátou jsme šli na takový to vysoký rameno, ale ani jsem se nebála :D Ale docela mazec. Líbilo se mi to :D Potom jsme byli na spoustě dalších věcí, ale tak tohle jsou takový ty nejlepší zážitky.
.. No a v neděli jsem už ležela. V pondělí pořád nic moc, včera jsme byli u doktora a tak mám antibiotika, ale už je mi trochu líp. Včera večer jsem si zrovna řikala, jak se můj život bude odvíjet v příštích dnech - no neřešte, já jsem byla taková vůbec pomatená. No a za pár hodin mě vzbudila nesnesitelná bolest ucha, bylo mi jasný, že s tim neusnu a že ta bolest bude větší, takže jsme jeli na pohotovost a tam mi ho píchli. Ne poprvé, už jako malá jsem na tom byla a vím, že jsem hrozně vyváděla. Teď to taky nebyl zrovna ukázkový výkon, ale tak hlavně že je to už dobrý, protože si vůbec nedokážu představit že bych to neřekla a teď bych se tady kroutila bolestí a čekala, až někdo přijde domů. Brrr. Zítra s tím du na kontrolu, s tim zbytkem v pondělí a do školy nevím kdy :) Ale příští týden už asi určitě.
Jo, jinak jsem dostala nový mobil. On měl být až na narozeniny, takže je jakoby k narozeninám, jenom hooodně dopředu, ale jelikož na ten starý se mi nešlo dovolat a ani já nemohla volat a určitě taky doma slýcháte od rodičů, že se bojí když jim to nezvedáte, tak jsem jim dala návrh, jestli by mi ho nemohli dát už teď. Takže ho mám, no. Samsung Galaxy Ace. Měla jsem mít jiný, ale tenhle byl lepší. Dal mi včera trochu zabrat, musíte mít nějaký program aby se vám propojil s počítačem a mě to na můj nejde, prý blbý operační systém, no nezdá se mi, ale pro tyhle věci asi jo, takže trochu blbý :D ale zatím si to dělám přes mámin notebook. Zatím nemůžu říkat nic moc o spokojenosti, ale jsem ráda, to určitě. Budu tam mít net, takže teprve potom to bude miláček.
No takže mě v příštích dnech čeká jen nuda bez vycházení ven kromě kontrol, takže asi nic moc, ale přežije se to jako se to přežilo vždycky.
Mám takový pocit, že už bych měla končit, takže ahoj a díky za případné komenty (:


tady ještě s tou trapnou fólií. hodně toho bylo vidět no.

Ať řekneme cokoliv, bylo to již jednou řečeno. Originalita se skrývá v tom, jak to řekneme.

21. března 2012 v 19:09 | Dennie |  writing

Ahojte.
Tak jak jsem slibovala, jsem tady trochu dříve než o víkendu. Psala jsem taky, že to budu obzvlášťnovat, ale to by si chtělo připravit témata dopředu, ale něco co by vás spíše zajímalo, takže to až příště a dneska vám budou muset stačit moje zážitky z uplynulých 3 dnů. Ty byly skvělý, fakt, moc jsem si je užila. Pondělí - tak škola samozřejmě hrůza, na to jsem se těšila nejmíň, pro mě byly hlavní narozeniny K.!!:) Těšila jsem se na náš výlet po škole. No to byla nuda, nezajímavý, teda byla sranda, ale nějak si už nevybavuju, čemu přesně jsme se smály. Jo, už to mám. 7/8 kalhoty A.M., haha! No jo, když ono je to těžký, z obou stran. A.M. je nějakej divnej (tak jako pořád) a K. je chudák zlomená láskou. Toho využil dementní D., dementní jako pořád a stále a už navždycky. A taky línej. Hm, tak nějak se mi zdá, že tady píšu kraviny a k tomu nespisovně, takže za celým timhle případem hledejte angličtinu :D
S K. jsme šly do Světozoru na dortík, ona s sebou vzala balónky a tak jsme je tam nafukovaly, až praskly a rozbrečely jsme tam jedno malý dítě, ale my z toho měly výtlem. Nebudu to vypisovat celý, bylo to fajn a dole máte "ochutnávku".
Úterý taky celkem dobrý, ale nic moc, vlastně jsem tiskla fotky pro babičku (a něco na nástěnku a už zase dochází barva, shit!) a přišel mi dopis z mý vysněný školy, jsem skoro přijatá, ha! Sice oficiálně to budu mít až za měsíc, ale když jsem 6. s nejlepším průměrem u zaměření na který jsem se hlásila, to je skoro jak kdyby mě přijali, takže jo jo jo! No, a pak prostě úterý pokračuje, je večer, já jsem zase unavená jako každý večer v týdnu kdy je škola, tak super no.
Dneska dementní test z matiky kterej zas nikdo nemá, učitelka nám pořád nadává jak nic neumíme a chceme jít studovat (chceme? omyl, my budeme..) a že nás chce vidět a bla bla bla.. No tak když to neumí vysvětlit, tak ať rozdá pětky a má to, mě (nám) je to jedno. Potom chodím na hodiny s učitelkou na příroďák, protože jdu na olympiádu a ukazuje nám pořád ty samý kytky a obrázky dokola. Prý že to nebereme vážně. Hm. Hlavně že musim předělat celej diagram tulipánu a přepsat i ty úkoly, super no. Říďa - no comment. Super že pořád něco řeší, ale nikoho to nezajímá. Dneska zrovna to, jak spolužák málem vyskočil z okna (jo, v naší škole fakt neni nouze o zážitky..), a co jako. Nás to nepřekvapilo. My jsme zvyklý. A on by mohl taky. Němčina s hluchou učitelkou byla taky výtečná a pak honem domů. Teda ještě pohledy na ty malý děti, který když kouřej a bavěj se s deváťákama tak jsou fakt drsný a nic jinýho je nezajímá. Smutný to pozorovat. Taky bych se bavila se staršíma, kdyby bylo s kym.
Jela jsem si dokoupit kosmetický potřeby a pak k babičce, opět super, lalalala.
Jenom doufám, že zítřek se taky povede, i když mám silné pochyby aneb tělocvik a skupinová práce ze zemáku mi taky docela vadí, protože je to prostě trapný. V pátek skoro nevstanu a pak vůbec nevím co bude.
Nemám ráda, když píšu nespisovně, sem tam ujede čárka nebo něco.
Mějte se.
X X X X X X


 


Těžká doba je jako tmavá brána. Projdeš-li jí, vystoupíš z ní posílen. A všechno, všechno se promění ve světlo.

18. března 2012 v 18:21 | Dennie |  writing

Tschus!
Ich bin Hitler, das kleine Diktator.. Nee, to mi jen spolužák něco zazpíval a já to nemůžu pustit z hlavy. Stejně jako písničku 'Somebody that I used to know', ani nevím kdo jí zpívá, pokud to ani vy nevíte, nehledejte to, nebo se taky nakazíte. Takže - chybí mi to časté psaní. Jeden článek za týden mě neuspokojuje. Proto budu psát častěji, ale jinak, ozvláštním to, nebo se budu pokaždé alespoň snažit. Pokud se mi ten den nic nestane nebo nebudu mít chuť o tom psát, budu psát o něčem jiném!
No, do středy jsem byla doma, jelikož moje super chřipečka mě napadla opět v sobotu večer. Celou tu dobu jsem teda ležela nebo se učila chodit na svých wedgeskách, ještě jsem je neměla, ale až na to přijde, tak abych na tom nevypadala zase až tak trapně. Ve čtvrtek do školy, K. je taky nemocná, takže jsem tam byla sama. Že kolem bylo dalších 14 lidí je jedno, já prostě byla sama. Jenom se sluchátkama - Wiz Khalifa, vrátím se k němu později, teď se to nehodí - a pozorování dění kolem. Musím ale říct, že jsme si byly docela blízko s K., celé ty dva dny. Znovu mi vyskočily ty naše zážitky, ale asi to má tak bejt. Má co chtěla, baví se s těma, se kterýma se vždycky bavit chtěla, ale na starý kamarády by se nemělo zapomínat. Každopádně ona byla ta první, na kterou jsem se podívala po testu ze zemáku, a ona se podívala taky. ,,Věděla jsi to?" ,,Ne, ty?" ,,Taky ne." A v té tělocvičně, když jsme seděly vedle sebe. Dost zvláštní chvíle. Na co asi myslela? Mně se totiž opět vybavily vzpomínky. A v pátek jsme spolu s T. (a K. samozřejmě :) blbly tak, jak jsme to vždycky dělávaly 2-3 roky zpátky. Ony měly hlášky, bavily mě, já sice moc vtipná nebyla, protože mě k tématu ruská polka aneb tataAlex mamaDaša nic nenapadalo, ale já byla šťastná. V tý chvíli mi nic nechybělo. Jenže bylo mi jasný, že tahle chvíle byla poslední na hodně dlouhou dobu, je klidně možné, že žádná taková už nebude...
Jinak jo, ostatní mě zdravěj. Zažila jsem to "sama" horší než tyhle dva dny. Řeknu vám, neni to lehký. V poslední době hodně přemejšlim nad tim, že bejt člověkem je moc těžký. Že bych byla radši nějakým zvířetem. Nebo radši ničím.
No a škola jinak vůbec nic zajímavýho, jedině to, že nám učitelka usla na hodině, to bylo jediný, co si z učení tak nějak pamatuju. Jo a ještě sínus a cosínus, to bych blila, fakt.
A Wiz Khalifa - začala jsem ho poslouchat, i když jeho hudba je o tom, co je mně relativně cizí, ale stejně se mi líbí. Je sice totálně vyhulenej, ale pořád je svůj. Aspoň mě to tak přijde. A přišlo mi to už v létě, kdy jsem poslouchala 'Black and Yellow'. Vlastně jedna z mých letních písniček, na další si nějak moc nevzpomínám, ale byly.




Víkend - u babči mě vždycky čeká jiná variace stolečku u postele. Už tu byl pojízdnej, pak ten stejnej pojízdnej bez koleček, s kytkou, no a teď stolek velkej jako kráva, kterej se tam sice hodí, ale ne k posteli. Jinak to probíhalo stejně jako vždycky - byly jsme se projít, cestou jsme potkaly tamní mládež, poprvé co jsem jich viděla tolik pohromadě, a bábi mě před nima ztrapňovala. Ne přímo, ale já když takhle vidím něco podobného, snažím se být neviditelná, vůbec na ně nekoukat a tak. No a ona už to zná a dělá na mě xichty, popichuje mě a tak, takže mi nezbývá nic jinýho než doufat, že si mě moc nevšímali a že toho moc neviděli. A taky jsem byla mírně otřesena tím, když po mně hodila dvoustovku - doslova, byla jsem na notebooku, zaznamenla nějaký švih vedle mě a najednou byla dvoustovka na klávesnici. A ještě mi vyčetla, že si s ní moc nepovídám. Všechno co jsem jí chtěla říct jsem jí řekla. Už by si mohla za ta léta zvyknout, že já prostě moc nekomunikuju. No comment tenhle víkend.
A že se udělalo hezky jste si asi všimli všichni, nemá cenu to nějak blíž komentovat.
Zítra má K. narozky, jsme domluvené že po odpoledce někam zajdeme, ale tak kdoví jestli si A.M. něco nevymyslí, třeba by mu dala přednost přede mnou. Zase nezbývá nic než doufat.
Tak já přidám nic moc fotku a jdu se najíst; fakt jí moc neřešte, mám tam divný oči, ale oni byly v pátek vůbec takový divný.
Tak se těště na další článek dřív, než to bylo obvyklé!:)
X.


Další články